Den 66 (Po) - Ještě větší Magic

Snídaně v 8, tentokrát vajíčka, žaludek je pobírá lépe, ale na druhou stranu máme dřív hlad. Před usnutím a po probuzení jsme vymysleli snad 1000 variant, co na naše měniče peněz vyzkoušíme, těžko říct, stejně nám nic nevrátí, jsou otrlí a tohle dělají na denním pořádku. V hotelu nám řekli, že si můžeme u nich nechat zavazadla než se zase vrátíme do Rangúnu. Super, alespoň si odlehčíme, stan a tunu letáků z Thajska po Barmě stejně nebudeme potřebovat, jdeme se balit. Venda zjišťuje, že mu z krosny zmizelo přes 50USD v drobných. Sakriš! Máme fakt smůlu, jsme si včera ve Schwedagonu zapomněli přát, abychom byli bohatí. Nevíme, kde ty peníze zmizely, jestli na letišti nebo v hotelu. Spíš to vypadá na hotel, jelikož měli víc času otevřít sáček a vyndat peníze a platební kartu tam nechat (taky by jim tady v Barmě byla úplně k ničemu). Na druhou stranu to bylo ve spodní kapse víka, to je otázka pár vteřin se tam dostat. Ale těžko někoho v hotelu obviňovat, když nevíme, kde se to stalo.

Ach jo, jsme přišli o celý let balónem nad Baganem. Navíc, nemůžeme vybrat nikde peníze, musíme vystačit s tím, co jsme si přivezli, jiná možnost neexistuje, počítáme, pořád to vychází asi 55USD na den, takže hlady snad neumřeme. A to jsme si mysleli, že spíš někam zahučíme na chodníku než že by nás někdo okradl. Snažíme se uklidnit, že v životě přijdeme o víc, ale stejně nám to bere síly a nikam se nám do města ani nechce. Přehrabujeme se ve věcech a strašně dlouho nám to trvá než jsme zabalení. Ještě oholit (to musím zmínit, jelikož to je událost!) J a v 11.30 vyrážíme.

Celou cestu si v duchu plánujeme, co jim všechno řekneme, že musíme být drsní, zvažujeme, jestli má smysl jim hrozit policií nebo armádou nebo tím, že si tam sedneme a budeme odrazovat všechny cizince, takže nic neprodají. Prostě máme tisíc variant, ale chceme začít po dobrém, jako že jsme si tu včera něco zapomněli, atd. Pomalu z boku přicházíme, Venda si fotí jejich kancelář a v ten okamžik nás zahlédl pán B a volá na nás, že nás hledal, že jsme si tam včera něco zapomněli a ptá se, kolik peněz nám chybí. Chce nás posadit zase dozadu na přepočítání, odmítáme, přepočítáváme si peníze ve stoje před stánkem, je to celých našich 100tis. Povídá nám, že on je průvodce a ne money changer, že on je poctivý. Chtějí po Vendovi, ať je nefotí, opakují, že je to černý trh, Venda za odměnu maže fotku. Vypadá to, že jim to jako jediná odměna nestačí, říkají si o dárek, nejlépe rtěnku. Dáváme jim 3000ks za vrácení ukradených peněz. Jsme zmatení. Nevíme, která bije. Proč nám to kradli a teď vrátili? Jestli se zloději pochlubili a pánu B se to nelíbilo, třeba proto, že jsme Češi a mají krást jen od Němců J nebo to dělají běžně a někdo se prostě vrátí pro peníze, někdo ne, nebo je pro ně lepší, když si u nich koupíme další jízdenky nebo se lekli focení, atd. Máme opět 1000 variant, ale ten správný důvod se nikdy nedozvíme. Sakra, to je zážitků za 2 dny!

Dáváme trasu na str. 115. Na začátku u Sule Paya se s námi dává do řeči chlapík, jsme podezřívaví… co nám ukradne tenhle? J Povídá nám, jak si nemáme měnit na ulici, že umí ‚hand magic for you¨. Hmm, to už víme… nicméně se ptáme, co to je. Popisuje, jak dokážou stodolarovku vyměnit za 1dolarovku a že většinou tyhle hand magic dělají, když si člověk chce vyměnit 300 až 400 dolarů. Hmm, to už taky víme…Jdeme dál, další chlápek se chce vybavovat, moc o to nestojíme…

Dál po cestě nemůžeme jít podél řeky, cizincům vstup zakázán. K law court se prý cizinci nesmí přibližovat, jdeme raději po druhé straně, je tam vchod a vidíme na řece loď, ptáme se policajta, ale ovšem, že tam nesmíme. Pokračujeme, je tu hezká budova, nikde na mapách nepopsaná. U Sule Paya si dáváme oběd, smaženou rýži s vaječnou omeletou, sugar cane jako předkrm, dobrej čajík jako základ. Kolem poskakují děti, jeden chlapeček je z nás fakt nadšenej a mává a mává a u toho couvá až naráží do auta. Řehní se tomu jak tele, no teda my ale taky. J Taky přichází žebračka, ignorujeme jí, nakonec jí necháváme, ať si vezme pár sladkých kousků. Po cestě fotíme Vendu a pár generátorů, chce si udělat sbírku od nejmenšího po největší. Už není igelitkový král, ale pasuju ho na generátorového mága.

Trh je zavřený, na vyhlídku Sekura tower nemáme moc času, přijdeme jindy. Jdeme na internet vedle našeho hotelu. Sedíme 15min, ani jedna stránka nenaběhla, odcházíme, že nezaplatíme, majitel po nás stejně nechce nic. Zkoušíme další internet naproti hotelu, funguje o něco lépe, bohužel nemáme odpověď z Peacock Lodge jestli mají volný pokoj.

Pak už do hotelu pro bágly a znovu na nádraží, v 5hod nám jede svoz na autobus, hodinová cesta je dost drsná, nikoho moc netrápí v jakém pruhu jede, všichni se tlačí, troubí, brzdíme i očima, Venda dokonce nahlas vyjekne v okamžiku, kdy nám přišlo, že musíme srazit ženskou. Autobusové nádraží se zdá nejdřív jako autobusové vrakoviště, je strašně velké, náš taxikář nakonec konečně našel tu naší společnost, pak už nečekáme dlouho a v 7hod odjíždíme do Mandalaye.

Autobus je dobrý, dostali jsme vodu, ani klimatizace nemrazí, jen chladí, pořád by ale mohla chladit o něco méně. Pustili nám písničky a pak nějaký místní sitcom, místní se smějí dětským scénkám jakože chlap vidí hezkou ženskou a vstává a jak je zahleděný, tak se praští o tyč do hlavy, pak je jako zamilovaný a tancuje sem a tam, fakt dětinské. J

V 8hod stavíme na večeři, sedíme s jedním Francouzem, co s námi jel už na nádraží. Je rozhodně sympatičtější než další 2 úlisní Němci, co se na sebe snaží hlučně upoutat pozornost. Dáváme si jednu porci na půl, protože nám to připadá hodně pro jednoho, navíc ani tak jim nevadí a přicházejí nám přidat rýži a polévku. Ve 4hod ráno opět zastavujeme, dostáváme kartáčky a pastu a je tu restaurace na snídani. Na to nemáme žaludky připravené, navíc vypadla elektřina. Kocháme se noční oblohou, velký vůz je vzhůru nohama.