Den 65 (Ne) - Hand Magic

Vstáváme v 8:30 na zaklepání, když nám hotelová služba přináší objednanou snídani na pokoj. Čaj nám udělali do třetinky a tím je asi myšleno, že to jsou čaje 2. Na džusík zapomněli. Nevadí… Barmská snídaně je výborná, rybí polévka a ještě nějaké nudle, jen žaludek prostě není připravený na normální jídlo 10 minut po probuzení, zítra si možná dáme vajíčka s toastem. V TV jsou pořady v AJ, s thajskými titulky, Venda plánuje, jdeme se zkulturnit a kolem 10h hurá do města.

Po cestě k nádraží na skok navštěvujeme katedrálu sv. Marie, byla postavena na koci 19.stol a je největší v Barmě. Dál se brouzdáme směrem k hlavnímu vlakovému nádraží v Rangůnu, snažíme se zjistit, kdy jezdí vlaky, za kolik a jestli si na vlakáči můžeme nechat bágly. Dozvídáme se cenu a čas vlaků, taky že jsou státní (že by se nám nepřímo snažili naznačit, abychom vlaky nevyužívali?), ale úschovnu zavazadel už nám ten jediný anglicky mluvící človíček nerozumí.

Naproti nádraží podél stadionu je řada „kanceláří“, kde prodávají jízdenky na autobus, blížíme se k tomu místu, když se s námi dává do řeči další chlapík. V podstatě každou chvíli nás někdo osloví, místo thajského „Where you go“ říkají „How are you?“ A odkud jste, jste v Barmě poprvé, kdy jste přijeli, jak dlouho tu budete, kde bydlíte? Všichni znají naše fotbalisty – Danča se snad bude muset podívat, kdo z našich kde hraje, ať si má s nimi taky o čem povídat. No, takže chlapíka se vyptáváme na bus, jak dlouho, za kolik, atd. Vede nás do jeho kanceláře, nabízí i výměnu peněz, odcházíme, že si to musíme promyslet. Sedáme opodál pod strom do stínu, koukáme, kam dál by mohla směřovat naše obchůzka. Chvilku na to nás oslovuje další chlapík – pán B, samozřejmě podobné otázky. Nabízí to samé co pán A, samozřejmě má u sebe psaná doporučení, čteme jedno německé, také ukazuje pár omšelých nic neříkajících fotek, kde vždycky stojí vedle nějakého bělocha. Bus nabízí o 1000ks levnější, navíc zmiňuje, že je tady spousta německých turistů, že třeba let balónem nad Paganem je jen pro ně, pro nás z Čech, že je prý drahý. Pokud takhle smýšlejí, tak to nemusí být špatné říkat, že jsme Češi, třeba nás nebudou drbat tak jako Němce. J Vede Vendu ukázat mu jeho kancelář, zdálo se mu divné, že Danča zůstává sama sedět pod stromem, že je to nebezpečné. Hm, trošku se bála, když odešli. Kdyby to nezmiňoval, tak by jí to asi ani nepřišlo. Za chvíli se Venda vrací, opět s pánem B. Děkujeme mu se slovy, že si to musíme promyslet.

Jdeme nahoru po silnici, narážíme na obchoďák, kupujeme si malou místní pizzu a kremroli a taky další pití. Padá to do nás, je šílený horko, pořád nám tečou čůrky po zádech. Asi jsme to promysleli, chceme najít kancelář pána B, že si koupíme jízdenku do Mandalay, tak nás Venda vede, ale skončili jsme u pána A. Venda je totálně zmatenej, dalo by se říct taková trošku Švecovina. J Najednou jsou tam chlapíci na výměnu peněz, které Vendovi představuje pán B. Dávají kurz 1050ks za 1USD při výměně 300USD, chceme vyměnit 400USD, dali kurz 1055ks/1USD. Souhlasíme a sedáme si vedle na židličky, v klidu každý přepočítáváme svůj balík o sto bankovkách, který ale předáváme „směnárníkům“. Ale ti už na balík nevrací gumičku, ani po Vendově upozornění. Přepočítali jsme peníze, balíky po stovkách na 400.000 kyatů sedí, ještě podává kalkulačku, abychom dopočítali ty drobné nad tisíc, Venda přepočítává zbytek. Skoro půlmetrových balík bankovek mi podávají do ruky, Venda odpočítává dolary. Připadáme si jak dealeři drog, jojo, i tohle je černý trh. Najednou jeden ze dvou chlapíků dělá zmatky, začne tahat Vendovi ostatní dolary z ruky, že nám to vymění na menší bankovky, naštěstí se mu je nepovedlo vytrhnout. Kyaty držím, výměnu odmítáme a radši padáme pryč.

Vendovi se povedlo udat tři 50ti dolarovky, které nebyly úplně nové a ani v Thajsku nám je nechtěli vyměnit za novější. Na to, jací jsou prý Barmánci pedanti na čistotu bankovek to ujde. Navíc nedělali u kurzu rozdíl nezi 50ti a 100dolarovkama, za oboje dali stejný kurz. Ještě vedle kupujeme jízdenku na bus, pán A nám také slevil na 16000ks/osobu. Odcházíme s pocitem, jak se nám obchod povedl, jak jsme šikovný, hlavně Venda, kterej to krásně usmlouval a pokračujeme v naší obchůzce.

Jdeme se podívat na Kandawgyi Lake, prohížíme si Kandawgyi hotel a jdeme do vedlejší restaurace na vyhlídku na jezero, je tam betonová bárka Karaweik, je tam krásný park s dlouhým dřevěným mostem, ale chtějí vstup, cizinci za 2 USD. Chceme do Schwedagonu, který je na druhé straně, obcházet park je na dlouho a je strašné horko a bolí nás nožičky. Dáváme vstup, ale nedozvídáme se, jestli lávka vede na druhou stranu, kam potřebujeme a jestli je krátká a vede přímo nebo je točitá a zdlouhavá. Couráme se dál, pozorujeme barmské párečky posedávájící na trávníku, schovávají se za deštníkama (slunečníkama), aby měli soukromí. Docela je to vtipné, na rozdíl od Thajců se tady vodí za ruce a objímají se. Už jsme viděli i pár chlapíků, ale nevíme, jestli to třeba nebyli jen kámoši. J

Nejpozději ve 3 jsme chtěli být ve Schwedagonu, no, před 4 tam dorážíme. Venda má ještě dost času fotit se sluníčkem než mu zaleze. U vstupu sundaváme boty, strašně ta dlažba pálí do nohou. Snad to nebude pálit i dál, v Lonely planet píšou, že bude, ale boty nám sebrali u vstupu. Vystoupali jsme jižní schody, je tu spousta malých mníšků a všichni se na nás strašně smějí. Začínáme obchůzku na jihu ve směru hodinových ručiček, jak jsme se dozvěděli až tady, bůh ví, kolik chedi jsme obešli z druhé strany. Je tu spousta zajímavých věcí, dělám Vendovi průvodce podle Lonely Planet (odmítli jsme průvodce, co nás oslovil), ať má volné ruce, jejda, ty fotky lítají, jsem zvědavá, kdy si je přebere. Já už to vzdávám. J

Schwedagon je nejposvátnější budhistický chrám v Barmě. Její 98m vysoká zlatá pagoda je dominantou města. Podle legend má být stará 2500 let, každopádně dnešní podoba pochází z přestavby z roku 1769.

Kolem hlavní pagody jsou u každého dne planeta a zvíře, je jich 8 a každé náleží jednomu dni v týdnu. Barmský astrologický týden má totiž 8 dní, středa je rozdělena na dvě části. Lidé se modlí u znamení podle toho, jaký den v týdnu se narodili. To my bohužel nevíme. Na severozápadní straně lze ze 2 bodů při západu vidět diamanty na horní části hlavní pagody různě zabarvené, žluté, zelené, červené, oranžové. Rozhlížíme se, odkud to tak může být, hledáme značky na zemi a jak se tak plácáme, oslovují nás 2 mniši, na řadě jsou obvyklé otázky. Také se ptají, kdy jsme se narodili, jestli už jsme byli u nějakého znamení. Podle jména Vendu tipují na čtvrtek, Danču na pátek. J Tam, co nás odchytli, je to k těmhle dvěma znamením nejblíže, chtějí nám ukázat, co se kde dělá, takže proto tyhle 2, aby s námi nemuseli celou pagodu obcházet. Takže Buddhu polít 7x, postavičku za Buddhou 3x a zvířátko dole 5x, při tom si máme něco přát, nejen za nás, ale i za rodinu, učitele. Venda než se rozkoukal, tak tu vodu nalil a nestihl si nic přát, Danča měla víc času, tak jsem si přála i za Vendu. J

Pak nás vedou ke zvonu, do kterého máme 5x udeřit, je to zvon, který si chtěli angláni odvézt z Barmy, ale spadl jim do řeky a nemohli ho vylovit, tak řekli Barmáncům, že když si ho vyloví, tak si ho můžou nechat. Barmánci ho podložili polenama a bambusem a zvon sám vyplaval. U zvonu jsou obrazy, které vyobrazují způsob vyzvednutí zvonu u angličanů i Barmánců, mniši se smějí tomu, jak to dělali angláni. Pak nás vedou k 1500 let staré studni, kde poléváme hada a zase si můžeme přát, pak jdeme do severního rohu, kde se za nás mnich opět modlí, je tam prý drak, který ochraňuje. Pak už nás vede do hlavní modlící síně, kde si otevřeně říká o 5000ks, dáváme mu 3000ks, nesmíme je rozmazlovat, navíc na Schwedagonu parazitují, přijedou sem o víkendu a jen tak jakoby nic si vyhlížejí turisty.

Po celé proceduře už je skoro západ slunce, potkáváme paní z prvního hotelu, kde jsme chtěli zůstat, dává nám doporučení do Mandalaye, kde bydleli, atd. Asi v 7h ze Schwedagonu odcházíme, máme hlad a chceme na net. Bereme taxíka na naší známou oblíbenou vyhlídku. Taxikář po nás chce 2000ks, Venda ho usmlouval na 1200ks. Taxikář byl fakt vtipnej, chvíli mlčel a pak z něj vypadlo, jak je překvapený, za kolik nás veze. Že se mu tohle nestává, že je Venda strašně šikovnej ve smlouvání a ptá se, odkud jsme. Opět zná všechny fotbalisty, co ostatní, navíc si ještě vzpomíná na Nedvěda. Je jednodušší se bavit s Barmáncema, mají daleko lepší přízvuk než Thajci, připadá nám podobnější našemu českému.

Vyhazuje nás u vyhlídky, těšíme se na večeři, polévku a rýži, po véče si dáváme koktejl. Bohužel internet dneska nějak stávkuje, škoda, bůhví, kdy zas budeme mít příležitost se dostat na wifinu. Už je 10h a restaurace zavírá, platíme, ale číšník se rozhodl, že si nechá dýško (a to to tady prý není obvyklé), celých 600ks. Je nám hloupé si o to říct, kor když nemáme dost peněz u sebe v peněžence a musíme jsme mu odpočítat z našeho 100tis balíku.

Pak už jdeme pěšky na pokoj. Přepočítáváme vyměněné peníze. A do prdele! Chybí nám 100 tis ks. Hajzlové, obrali nás o 100 USD! Teprve teď si uvědomujeme všechny chyby. Měli jsme být důslednější a nenechat je sundat gumičky z jednotlivých balíků. Navíc taková blbost, že jsme přepočítané peníze vraceli jim do ruky. A taky nám mělo dojít, že je něco špatně, když začli dělat zmatky na konci a měli jsme chtít peníze znovu přepočítat. Prostě poslední přepočítaný balíček nepřidali k těm předchozím a začli šachovat s kalkulačkou. Je to škoda, bere nám to energii, nechce se nám nic moc plánovat na další den. No ale když nejde o život, jde o … Ale strašně nás to mrzí, zatím všechno bylo super, všichni milí a přátelští. Jo, zdání klame. Musíme být opatrnější. Náš super kurz se rázem proměnil ve velkou bídu (800ks/1 USD), ale furt lepší než oficiální kurz ve státní bance (5ks/1 USD). Prý by v bance byli strašně překvapeni, kdyby si u nich chtěl někdo vyměnit. J Jdeme spát, snídani máme na 8 a pak hned chceme vyrazit na obchůzku downtownu. A taky hned po ránu chceme najít ty, co nám měnili peníze, zkusíme jim něčím pohrozit.