Den 364 (Pá) - Stále muzea

Když ráno vstáváme, okolí už je zaplněné auty. Dneska je zamračeno a vypadá to na déšť. Vyrážíme pěšky do města. Konečně posíláme náš oddací list domů, snad se po cestě neztratí. Začíná pršet a tak bychom si rádi vzali okružní bus, co vozí lidi po centru zdarma. Má se nastupovat předními dveřmi, ale když k nim konečně doběhneme, řidič je zavírá a tváří se, že nás nevidí. Idiot! Trochu jako doma...

Každopádně nacházíme dílnu, kde opravují foťáky. Objektiv už smontovali dohromady, ale problém s nefunkčním zaostřováním nevyřešili. Jenže trčet v Chch a čekat dál se nám nechce a bez foťáku Venda nikam nepojede! Tak snad to stihnou dát do kupy před Vánocemi, kdy možná budem na dva týdny opět na místě v Nelsonu.

Začíná pršet až nechutně, míříme do Canterbury muzea. Opět má tu výhodu, že vstup je zdarma. Ve Foyer mají novinku, originál rukopisu kapitána Roberta F. Scotta z roku 1911, kdy dával na základně v Antarktidě přednášku o své plánované expedici za dobytím jižního pólu. Nejzajímavější je asi část věnovaná životu Maorů před příchodem bílých tváří. Nechybí kosti vyhynulého obřího ptáka moa, řada nástrojů a zbraní vyrobených z kostí, kamene i pounamu (nefrit) a ukázka řezbářského umění včetně hudebních nástrojů. Dost času trávíme v Antarctic gallery, vešlo se jim sem i pár strojů, co už dosloužily na Antarktidě. Také koukáme krátké video Paua Shell House. Děda babce nosil domů tolik mušlí paua, že si to začali přibíjet na zeď. Až se to rozkřiklo, že otevřeli svůj byt veřejnosti, až se večer nemohli z obýváku vyhnat hordy japonských turistů. Milý páreček ale už zemřel, takže nakonec interiér jejich domu přesunuli z Bluff sem do muzea v Chch. Zajímavých míst by v muzeu bylo dost, prolítáme novou výstavu obrazů Matta Gauldie, mladíka co zachycuje život vojáků NZ Army, v dopravní sekci se zastavujeme u kostitřasu a motorky značky Jawa.

Déšť se nelepší, dáváme se v hongkongském fastfoodu oběd, nakupujeme trika a běžíme do dolarového obchodu Vendovi pro čapku za 2 NZD. Celí promočení vyrážíme znovu do Air Force Muzea, provoz ale šíleně vázne, takže prohlídku s průvodcem nestíháme. Alespoň má Venda trochu času si zdokumentovat to ostatní. Pršet stále nepřestalo, Venda tak běží přistavit auto… místo ale aby přijel pro Danču ke vchodu, mlátí hlavou do volantu. Ano, jsou to opět světla a baterie tak vybitá, že se zastavily i hodiny v autě. Naštěstí se našel pán, co i při tý průtrži nám pomáhá a za chvíli se můžem dát do pohybu.

V autě už je trochu vlhko, takže trávíme večer… v knihovně. Na spánek se vracíme do prověřeného Denton parku. Už třetí noc slyšíme lítat rachejtle. Co se tu jen chystají slavit??