Den 249 (Út) - Invaze

Ráno se všechna auta třpytí od mrazu. Měníme si tentokrát role, Danča na první pokus startuje Vandu, já si z „kuchyňky“ půjčuju prkýnko a snažím se oškrabat okna. Oproti pondělku mám skvělý výhled i z bočních oken, tak si to užívám, že přehlížím na posledních semaforech červenou… Ještě že ráno je tak malý provoz.

Ne dlouho po začátku končím v „kanclíku“ na Block line u popisování krabiček. Jako ve škole po škole, člověk musí stokrát napsat den a kód produkce. Není tu takový hluk, tak dá při práci i bavit. Tak aspoň zjišťuju, že Marie z Francie mluví anglicky bez přízvuku, protože žila v Dánsku. Vyměňujem si zážitky z cest.

Samozvaným bosem tu je týpek, kterýho jsme si s všimli už minulý týden, protože se ná nás pousmál a z celý pusy mu svítily jen zlatý zuby. Má ruskej přízvuk, asi se narodil v Turecku, pak žil v Rusku, Německu, Francii… rád se chvástá, že žil všude a umí 9 jazyků. Nakonec se pře ryby dostal až na NZ… Zlatozub zase začíná ty svý řeči, jak to byl obrovskej kolaps rozpad Sovětského svazu, jak to Gorbačov podělal, jak bude brzo Německá čtvrtá říše, všechno ovládá kapitál... Říká, že ať se zeptám lidí přes třicet, jestli se mají u nás líp dneska, než před víc jak dvaceti lety. Prý určitě ne… Před třiceti lety prý absolvent VŠ dostal k dispozici byt, dobře placenou práci, co že maj lidi dnes… Nenechám se nasrat a cejtím příležitost si „popovídat“ s nějakým bývalím agentem KGB. Ptám se, co si myslí o invazi do Československa v roce 1968. Docela se rozohní, že to nebyla invaze, že Dubček byl mimo… no chvilku se hádáme, Marie se u toho docela baví. :) Pak se ptá, co jsem studoval. Má pocit, že situace musí být hrozná, když student ekonomie skončí v rybárně na NZ posloucháním jeho mouder. Tak zdůrazňuju, že práci jsem si mohl dovolit jen tak opustit a nich v rybárně jsme vlsatně jen z plezíru a na brázdninách… po zbytek dne se se mnou už nebaví… :)