Den 108 (Po) - A zrodila se Vanda

Ráno po desáté holky píšou, že souhlasí s naší nabídkou za auto, navrhujeme jim, aby přijely k nám do hostelu, někdy před polednem dorážejí. Mezitím jsme na poště vyzvedli papíry na přehlášení, obě strany pouze vyplní každá po jednom krátkém formuláři a k přehlášení není ani nutné, aby se dostavil bývalý majitel. Dealeři prý auto nechtěli, už jich mají na prodej dost v tuhle chvíli. Holky nám ukazují všechny možné poklady, které v autě nechávají, ledničku, druhou baterii, nějaká svítidla, topení, spacáky, stan, frizbee, veškeré nádobí, spoustu svíček a dalších hloupostí. Ukazují nám různé papíry k autu, které za dobu svého 6 měsíčního působení nasbíraly, včetně potvrzení z WOF, registraci, slevový kupon na benzín. Po zkušenosti Krťáka se radši 2krát ptáme, co se do auta tankuje, teď už je nám to jasné, tak to jen nezapomenout. J Kontrolujeme VIR (vehicle information report) online, na autě nevisí žádné pokuty ani dluhy, jen tachometr je hlášený jako přetočený. Později jsme z grafu vyčetli, že někdo při kontrole spíš jenom špatně zadal číslo, proto to nižší číslo, 12tis místo 120tis. No každopádně i tak má auto najeto necelých 400tis km.

A konečně jdeme Mary projet. Bohužel nějak skřípe spojka skoro při každém sešlápnutí, jsou to docela hrozivé zvuky. Holky tvrdí, že to před tím auto nedělalo, dokonce říkají, že by nám tedy slevily na naší původní nabídku, vrže to fakt hodně. Elena navrhuje dojet do servisu a pokusit se zjistit, co s tím může být, že chce mít čistě svědomí, že prodaly auto v pořádku. V servisu chlapík oznamuje, že oprava může stát 800 dolarů až 2000 dolarů a pak Vendovi o samotě říká, že jestli je kupec, tak mu koupi nedoporučuje. Holky jsou z toho chudinky na větvi, říkají, že si auto nakonec můžeme nechat a zkusit štěstí, že by ho asi stejně nechaly stát na letišti, za 2 dny odlétají. Před půl rokem, když přijely na NZ, tak za něj zaplatily 6000 NZD! Dárek přijímáme, na oplátku jim pro začátek dáváme 200 NZD na cestu zpátky autobusem a večer na pivo. J Dávají nám číslo účtu, že jim klidně ještě můžeme něco poslat, když by ty opravy vyšly nějak rozumně.

Na poštu už jsme přehlášení nestihly, už je po páté hodině, ten ‚prodej‘ byl docela časově náročný, zkusíme to bez holek zítra. Taky už máme vymyšlené jméno – VANDA podle VAclav aNd DAniela. Večer jdeme na procházku na Mt. Eden, když už tady jsme třetí noc, tak je načase někam vyrazit aspoň na krátkou obhlídku okolí. Je to jedna z několika desítek sopek v Aucklandu, byla to asi 20min procházka až nahoru na kopec, i když nejsme moc vysoko, tak je tu hezký výhled na město a další krátery a taky dolů do kráteru. Chvíli sedíme a kocháme se, pak už je nám zima, tak pelášíme zpátky na hostel. Zase nemůžeme usnout, ten časový posun je pořád znát, i když je to jenom 5 hodin.