Den 107 (Ne) - Trh s auty

I když jsme usli pozdě, tak se musíme ráno překonat, protože trh s auty začíná už v 9 a trvá jen do 12. Navíc netušíme, jak se tam dostat busem, ale víme, že jeden pár z Belgie tam jedou prodat svoje auto, takže se je musíme pokusit chytit u snídaně, jestli by nás nesvezli. Náš plán vyšel, za chvíli vyrážejí a my s nimi, takže moc v poklidu nesnídáme. J

Na místě už je docela dost aut, prý daleko více než před 3mi měsíci. Navíc kupujících je tu jen hrstka, je konec sezóny, takže jsme ve výhodě, máme z čeho vybírat. Auta obcházíme, asi 3 jsme si vytipovali, všichni za ty 20let starý rachotiny chtějí nehorázných 4 až 5 tisíc dolarů, my jsme počítali, že dáme tak 3tis NZD (40tis Kč), I tak je to spousta peněz. Při procházení narážíme na dva páry z Česka, co se taky snaží prodat auta, jak jinak než draho. Alespoň se dozvídáme nějaké přihody, jedni Češi museli měnit komplet převodovku, ti druzí zase platili podle nich za extra práce při WOFce. Auta jsou různě řešená, někdo má kuchyňku uvnitř, jiné vzadu, někdo má rozkládací postel, která se dá přetvořit na stůl s lavicemi, jiný má i umyvadlo, prostě někde je spousta zbytečností, které tam musí překážet. Ptáme se jedněch Francouzů, kolik je nejnižší částka, za kolik by auto prodali, tak prý 4700 dolarů (prodejní cena 4800), hmm, to je moc. I když je auto z 1990, stejně má najeto skoro 300tis km. Obcházíme dál, okukujeme auto u holek z Německa, má kuchyňku vzadu, postel je bohužel napevno, už dvakrát snížily cenu, ale pořád je za 4tis. Jdeme dál, kousek výš nás jedna z těch Němek ‘jen tak’ potkala, prý kolik bychom tak dali, říkáme, že 3tis. Hmm, při těchhle cenách a kvalitě aut si asi nevybereme. No nic, nemusíme s koupí chvátat, přijeli jsme na NZ teprve včera, tak ještě můžeme obhlídnout jiná místa a taky zkusit štěstí na webu. Ještě před odchodem zacházíme k Němkám jim dát naše tel. číslo, ptají se, jestli bysme nedali 3500, my že I to je pořád moc, ale aspoň je vidět snaha o domluvu. Navrhujeme, až vyzkoušejí dealery, ať se ozvou, kdyby nepochodily.

Odcházíme z trhu, ale hned za zatáčkou nevíme kudy kam. Akorát nás míjí nějaký pár, tak se jich ptáme na autobus, odpovídají a podle přízvuku je odhadujeme na Čechy a taky že jo. Společně nějak trefíme na autobus a jedeme do centra. Oni jdou na hostel, my jdeme omrknout další auta, tentokrát v garáži u docela známých Backpacker Car Market. Slečna se nás rovnou ptá, jestli jsme Češi, asi nám to kouka z očí, předává nám papír s instrukcemi, co si při koupi auta zkontrolovat, v češtině. Ceny aut se nijak neliší od těch na trhu, kvalitou jsou ještě tak o 200 procent horší, špínavé, úplně bez vybavení, docela bída. Ještě večer píšeme Němkách, že bychom jim dali o 200 dolarů víc, kdyby si to chtěli rozmyslet.